Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

To moje české aneb 100 let republiky

Dneska je líná neděle. Vzbudím se pozdě. Z postele vylezu asi hodinu po tom, co jsem se probrala. Zjišťuju, že je dneska výročí vzniku naší republiky. Málem bych zapomněla. Díky osmihodinovému časovému posunu jsem to trošku zaspala. Říkám si, že je to skvělý, jak se to slaví. Všude po republice je spousta kulturních doprovodných akcí a lidi o tom píšou. Taky o tom chci napsat. O tom jak "to české" vnímám já. Blíží se mé roční výročí pobytu v zahraničí a to se člověku pohled na naší zemi docela změní. Za ten rok jsem v Čechách nebyla ani jednou. Ze začátku jsem ani nechtěla. Ne, že bych to tam neměla ráda, ale měla jsem obrovskou touhu po změně. Změna mi vlila novou chuť do života. To je jisté. Ale postupem času, jsem začala vzpomínat. Třeba na jídlo. Na změny ročních období. Na češtinu. Na rodinu a přátele. Na všechny ty maličkosti co dělají domov v Čechách domovem. Pokud jste nikdy nežili delší dobu v zahraničí, těžko si dokážete představit, jak velkou chuť mám po roc

Mlhavá rána

Tenhle týden musím vstávat do práce dřív než obvykle. Třeba zítra ve 3:50 ráno. Jo, to ani neni ráno, to je ještě noc, když slunce vychází okolo 7. Nedá se nic dělat. Abych nebyla úplně zblbá, používám aplikaci v mém iPhonu (který vlastně není můj) a vždycky si nastavím kolik hodin chci spát. Funguje to jako budík, jenom s tim rozdílem, že vás to upozorní, kdy máte jít spát. Nastavíte si jak dlouho před plánovaným usnutím má zazvonit a můžete na něj s klidným srdcem zapomenout. Což mě nesmírně vyhovuje. Večer mám totiž nejvíc nápadů, chci dělat spoustu věcí a pak se zapomínám. Já upřímně nevím, jestli tuhle funkci mají i jiné značky telefonů, ale kdyby ne, zkuste jenom klasickej budík. Pro mě je to skvělá vychytávka. O tom jsem ale vlastně psát nechtěla. Takže vstávám brzo. Jít znovu spát, než se vzbudí moje práce, je ještě horší, než být nevyspalá. Takže mám po ránu dost času přemýšlet. Připravit všechno co je potřeba a v klidu si vypít kafe. Což je k nezaplacení. Hlavně to kaf

O čem že to bude?

Zdravím Vás, milí návštěvníci mého blogu. Ať už jste tady omylem nebo ne, určitě Vás zajímá o čem že to bude. Bude to o tom, co se týká mého života. Jak vnímám svět kolem sebe, o mě, o mém cestování, o mých bláznivých nápadech (tak jim říkají hlavně ostatní, podle mě jsou geniální), semtam asi přihodím nějaký ten recept a o čemkoliv dalším co bych chtěla sdílet. Víte, já si vůbec nejsem jistá, jestli to vůbec někoho zaujme. Jestli mám dát webovou adresu svojí rodině a přátelům a nebo psát blog na tajňačku. Někdy je jednodušší, ukázat to pouze cizím. Ale uvidíme jak to dopadne. Vždycky všechno nějak dopadne. A jak říká moje mamka, já jsem ryba a ryby si tak nějak plujou po proudu. I když já plavu podle mě spíš proti ve spoustě věcech. Každopádně tady nečekejte nějaké extra moderní hnutí za veganství, zero waste, kontroverzní hodnocení lecčeho a tak podobně. Věci, které jsou podle mě správné, dělám normálně bez nějakých extrémů. Pro někoho je to dost, pro někoho málo, pro mě je to no